Sport a pohyb vnímáme jako samozřejmou součást zdravého životního stylu… ačkoliv při současné nabídce je někdy pořádně složité rozhodnout, co pro nás osobně bude to nej... A tak pod vlivem nejrůznějších módních vln zkoušíme styly a techniky, o jejichž existenci jsme ještě před pár dny neměli ani tušení… Nakupujeme drahé pomůcky, platíme permanentky do designově pojatých studií a center, kam následně jedeme přes celé město (autem!)… abychom po pár týdnech zmatků a pocitech provinění z toho, jak to nestíháme, vše zase opustili… a několik měsíců nato se se stejným nasazením pustili do něčeho dalšího.
Přitom ten lidskému tělu nejvlastnější pohyb je cosi, co máme neustále po ruce – a „tělocvičnu“ doslova u prahu domova. Běhat může opravdu téměř každý. Někdy stačí málo, aby naše tělo a duše fungovaly v dokonalé harmonii. Nazout běžecké boty (a nemusejí být nutně ty nejdražší na trhu) a vyběhnout.
Na pár věcí spojených právě s běháním jsem se zeptala Lucky Dudové, usměvavé maminky dvou předškoláků. Lucku znám ještě z jejích „předběžeckých“ dob a i po letech nepřestávám tiše obdivovat nasazení, s jakým se do běhání pustila a výsledky, které to přináší. A tím teď nemyslím zdaleka jen „spolykané“ kilometry a medaile ze závodů, jako spíš to, jak dotyčný člověk působí na své okolí. Můžu potvrdit, že Lucku běhání „rozsvítilo“, dodalo jí vnitřní jiskru, které si v osobním kontaktu nelze nevšimnout. Ale dejme slovo běžkyni osobně – kdoví, třeba díky ní i Vy zkusíte své první „kolečko“.
Jak dlouho už běháš a co Tě k běhu přivedlo? A co Tě na tom baví nejvíc? Sčítáš kilometry? ☺
Začnu tím, co mě k běhu přivedlo. Po druhém porodu jsem (asi jako každá žena) nebyla moc spokojená se svojí postavou a hlavně kondičkou. Sice jsem s dětmi trávila veškerý čas venku, tahala kočár po schodech nahoru a dolů, ale tím to haslo, žádnou cílenou sportovní aktivitu jsem neměla. Proto jsem začala přemýšlet, do čeho se vrhnout (nejlépe po hlavě, že). Dřív jsem ráda chodila na spinning a HEAT. Jenže cesta do fitka a zpět, objednávat si lekce, manžel slíbí, že přijde včas, ale ne vždy to dodrží, propadlé lekce, celkem vysoké ceny za hodinu strávenou mezi dalšími upocenými jedinci. To jsem prostě nechtěla.
Na sociálních sítích jsem si všimla, že hodně mých kamarádů sdílí výsledky svých výběhů v různých aplikacích. To mě zaujalo. Když běhá i Vláďa, do kterého bych to vůbec neřekla, zkusím to taky. Takže jsem si stáhla nějakou aplikaci pro záznam trasy, obula boty a vyrazila. Bylo to naprosto úžasné. Vychutnávala jsem si západ slunce, nikdo po mě nic nechtěl, nikdo na mě nemluvil a já si pročistila hlavu a rozhýbala tělo. Dala jsem své první 4 km a věděla jsem, že tomu pomalu, ale jistě propadám.
Co mě na běhu baví nejvíc – to, že si díky běhu vyčistím hlavu a srovnám myšlenky a zároveň si zlepším svojí fyzickou kondici. Prostřednictvím běhu jsem poznala spoustu krásných míst (města i přírodu) a seznámila se se skvělou partou stejných nadšenců. Baví mě poznávat a překonávat své limity.
Běhám už cca tři a půl roku, naběháno mám kolem 3 tis. km. Kilometry sčítám, jsem takový milovník statistik ☺
Co bylo na začátku nejtěžší? Kdybys měla někomu, kdo se teprve chystá začít, poradit něco, nač sis třeba časem a zkušenostmi přišla sama, co by to bylo?
Nejtěžší? Asi nic, prostě to chce moc nad tím nepřemýšlet, obout si boty a vyběhnout. Žádné konkrétní rady nemám. Nejlepší je poslouchat svoje tělo, když nemůžu, přejdu do chůze. Týdenní kilometry je dobré navyšovat postupně, nestrhat se hned na začátku. Stejné je to i s rychlostí. Nechci trhnout rekord na stovku, chci si v pohodě zaběhat.
Velkou motivací je moje „běhací“ kamarádka. I když je např. venku ošklivo, tak se navzájem hecujeme, že přece nejsme z cukru, a vyběhneme. Další motivací jsou pro mě registrace na závody. Hlásím se třeba i půl roku dopředu a vím, že musím trénovat, abych ho zaběhla v nějakém rozumném čase.
Co Ti pomáhá zvládnout zvýšenou námahu (např. při maratonu)? Máš nějaký oblíbený „doping“?
Oblíbený doping nemám. Co se týče přípravy před závody – snažím se cca tři dny před závodem dodržovat doporučený jídelníček (hodně jich najdete na různých běžeckých portálech nebo např. v časopise RUN), hodně pít, přímo před závody doplňovat tekutiny postupně. V záloze mám magnezium, hroznový cukr nebo datle. Na delší trati mi pomáhá zakousnout kus obyčejného rohlíku. Při půlmaratonu jsou podél trati obvykle kamarádky, které mají v ruce připraveno něco malého, co mě spolehlivě vrátí do hry. V poslední době se hodně mluví o tzv. superpotravinách, takže možná brzy vyzkouším něco i z této oblasti. Zajímavě vypadá např. Spirulina nebo Maca.
Máš nějaký rituál, maskota, něco, bez čeho nevyběhneš?
Když tak nad tím přemýšlím, tak vlastně nic takového nemám. Nevyběhnu akorát bez balíčku papírových kapesníků ☺
Tvůj největší běžecký úspěch? A výzva do budoucna?
Nevím, jestli se tomu dá říkat úspěch. V loňském roce jsem si poprvé zkusila zaběhnout maraton. Do cíle jsem doběhla, ale ne v takovém čase, jaký jsem si představovala. Takže výzva do budoucna – věnovat více času tréninku, běhat větší objemy a pokusit se uběhnout maraton v lepším čase.
Baví mě běhat půlmaratony. Z městských závodů se ale začínám více přesouvat do těch v přírodě. Je to sice větší dřina, ale o to hezčí zážitek.
Nejlepší běžecký zážitek byla pro mě účast na štafetovém závodě Vltava Run, kdy dvanáctičlenný tým běží od pramene Vltavy až do Prahy. V tomto závodě neběžíte jen sami za sebe, ale podílíte se na výkonu celého týmu. Společně sledujete své výsledky, podle toho plánujete přesuny a logistiku a nakonec se radujete všichni spolu v cíli.
A poslední výzva do budoucna – týká se mé rodiny. Dát dětem dobrý příklad, aby si našly svoji cestu k běhu nebo jakémukoliv sportu, který je bude bavit. Už teď se se mnou účastní dětských závodů a z cílových medailí mají velkou radost.
Lucie Dudová (37), matka dvou dětí, nadšená běžkyně.
Za Energii přírody se ptala Alex.